Albinotiční savci

27. 2. - 20. 4. 2010
Historická výstavní budova

…A již ze všech stran se průvod myší rojí
uprostřed čtyřstupy se v osmistupy pojí
tak vpravo, vlevo, vpříč, dvévo je bočnicí
a vpředu jejich vůdce - myšák bílý!

      Text známé písně Vlasty Buriana znají mnozí z nás. Že je notoricky známý "bílý myšák" albínem odpoví asi většina lidí. Ovšem málokdo již dokáže vysvětlit jak vlastně ke vzniku albinismu dochází. Pro začátek si ujasníme několik definic. Albinismem biologové nazývají vrozený nedostatek tmavého pigmentu zvaného melanin v kůži, srsti a duhovce očí. Postižený jedinec zvaný albín má bělavě růžovou kůži, vlivem prosvítajících krevních vlásečnic růžové až červené oči a bílou srst. Fyziologicky je podstatou albinizmu porucha biologicky aktivní látky (tzv. enzymu) podílejícího se na syntéze melaninu. Geneticky vzato jde o mutaci tzv. lokusu C (albino, z angl. colourless) genu pro zbarvení, který nese albinotickou sérii alel. Dominantní forma genu C způsobuje tvorbu pigmentu, recesivní forma c jeho nepřítomnost. Teprve při přítomnosti obou recesívních alel (cc) se narodí albín; jedinec který má jen jednu (Cc) je jen nositelem genu pro albinismus, ale zbarven je normálně. Do albinotických forem byla vyšlechtěna mnohá domácí či laboratorní zvířata, například myš, králík, potkan - laiky často mylně označovaný jako "bílá krysa".
      V přírodě se ovšem daleko častěji setkáme se savci, kteří jsou sice bílí, protože jim chybí melanin v srsti, ale jejich oči jsou přitom zbarveny normálně. Ty pak nazýváme částečnými, parciálními albíny, či semialbíny. Často se setkáme s jevem, kdy mají parciální albíni na těle pouze různě veliké skvrny bílého zbarvení.
      Může docházet i k jevu, kdy je kůže živočichů zbarvena do žluta, což nazýváme leucismem nebo xanthorismem.
      Opakem albinismu je geneticky podmíněné černé zbarvení celého těla, tzv. melanismus. Známí jsou například melaničtí jedinci levharta skvrnitého Panthera pardus, laicky nazývaní "černý panter" nebo "černý pardál". U našich savců se často s melanismem setkáváme u hryzce vodního Arvicola terrestris.
      Ovšem ne každého bílé zbarveného savce lze nazvat albínem. Může jít jak o zbarvení zcela přirozené, jako je tomu například u severského zajíce běláka Lepus timidus, nebo o takzvaný zimní šat, jako je tomu u hranostaje Mustela erminea, jehož srst se na zimu přebarvuje do bílé barvy. Stejně tak černou veverku obecnou Sciurus vulgaris nelze nazvat melanickou, má totiž bíle zbarvené břicho. Černé zbarvení se může objevovat i jako zcela přirozené - například u rejsce vodního Neomys fodiens a rejsce černého Neomys anomalus.
      Albinismus je spojen s dalšími genetickými poruchami, například onemocněním fenylketonurií, narušením funkce smyslů a duševními poruchami. V přírodě albinismus vede často k předčasné smrti svých nositelů, neboť jejich demaskující zbarvení je velmi znevýhodňuje oproti jejich predátorům či jejich kořisti. Častým postižením albínů jsou poruchy vidění - mají obecně mnohem horší zrak než ostatní jedinci stejného druhu, často jsou krátkozrací. Díky nedostatku barviv jsou také velmi citliví na sluneční záření, především jeho ultrafialovou složku, což může vést až k rakovině.
      S albíny je dodnes spojeno množství pověr, zejména loveckých, věří se například že zabití bílého jelena nosí smůlu, a že pouhé jeho objevení věští smrt. Velmi je znám například příběh podle něhož arcivévoda František Ferdinand d´Este přivolal svou smrt při pozdější atentátu v Sarajevu právě zastřelením bílého jelena. Již řecká bohyně Artemis se ráda zjevovala v podobě bílé laně, a bílá laň či jelen se objevuje i v mnoha středověkých námětech, například ve známém eposu Atrušova smrt. Bílí velbloudi byli starými Araby považováni za vzácné a přinášející štěstí, eskymácké pověry se zase pojí k bílým tuleňům a lachtanům. Pro severoamerické Indiány byl posvátný bílý bizon a v náboženství některých kmenů se objevuje Bílá bizoní žena jako učitelka všech lidí.
      S albinismem se velmi vzácně setkáme i u člověka. Genetickou poruchou, která způsobuje albinismus, je postižen jeden člověk z 20 000. Lidští albíni byli leckdy pronásledováni a zabíjeni. Dodnes je tomu tak v současné tropické Africe (Tanzanie, Burundi), kde šamané věří, že části těl albínů mají magickou moc. Černošští albíni jsou navíc většinou krátkozrací. Mnozí z nich díky své poruše onemocní rakovinou a někteří se nedožijí ani 20 let.V jiných kulturách však docházelo i k uctívání albínů, např. u Indiánů kmene Hopi, kde je díky tomu výskyt albinismu dodnes mnohem častější než u jakékoli další lidské populace na světě, neboť tamní albíni byli v minulosti považováni za výjimečně atraktivní.
      Ve sbírkách SZM se z albinotických savců setkáme s preparáty dvou albínů krtka obecného Talpa europaea, dvou albínů hraboše polního Microtus arvalis, a po jednom preparátu parciálních albínů rejska malého Sorex minutus, veverky obecné Sciurus vulgaris, norníka rudého Clethrionomys glareolus a myšice křovinné Apodemus sylvaticus. Z melanických forem savců je zde možno vidět preparát hryzce vodního Arvicola terrestris.

		Hraboš polní Microtus arvalis - albín
		Myšice křovinná Apodemus sylvaticus - parciální albín
		Norník rudý Clethrionomys glareolus - parciální albín
		Veverka obecná Sciurus vulgaris - parciální albín