Město na bruslích: Opavský bruslařský spolek 1868-1945
"Nikde, dokonce ani v bruslařské metropoli Vídni, nepatřilo každodenní bruslení tak nerozlučně k všednímu životu jako v Opavě,
zejména pokud hovoříme o starých dobrých časech Rakouska a ještě i o prvních letech Československa", napsal krátce po druhé
světové válce August Kurt Lassmann v nostalgické vzpomínce na své město. Existence jednoho z největších přírodních kluzišť
v rakousko-uherské monarchii, více než statisícové návštěvy během jediné zimy i fotografie špalírů lemujících ledovou plochu s desítkami,
ba stovkami bruslařů mu dávají zapravdu. Kluziště a jeho bezprostřední okolí bývalo zimu co zimu povýšeno na ústřední prostor socializace
tím, že až do jarního tání převzalo od Horního náměstí funkci dobově významného korza.
To je však pouze jeden z rozměrů fenoménu bruslení v životě města. Nemenší význam jako bruslení pro Opavu měla Opava pro bruslení, a sice
v jeho sportovní varietě. Místní učitel Robert Holletschek přispěl svou učebnicí, jež vyšla v celkem osmi vydáních, ke zformulování pravidel
krasobruslení a tím ke konstituování nového sportovního odvětví, založeného jako ostatní disciplíny na systematickém srovnávání
výkonnosti. Od osmdesátých let 19. století se sportovnímu krasobruslení věnoval Opavský bruslařský spolek (Troppauer Eislaufverein, TEV),
založený již roku 1868 jako jeden z nejstarších bruslařských spolků v podunajském soustátí. Spolek se na počátku devadesátých let zapojil
do německo-rakouských krasobruslařských organizačních struktur a stal se pravidelným pořadatelem mezinárodních závodů. Jeho význam
došel několikrát potvrzení ze strany Mezinárodní bruslařské unie. U příležitosti čtyřicátého, šedesátého a sedmdesátého výročí mu bylo svěřeno
pořadatelství krasobruslařského mistrovství světa mužů 1908, mistrovství Evropy mužů 1928 a mistrovství Evropy párů 1938. Klub vychoval
řadu mezinárodně úspěšných závodníků, kteří se účastnili Zimních olympijských her, získávali medaile na svazových, republikových, evropských
i světových mistrovstvích (Hoppeová-Hoppe, Gold, Praznofsky, Metznerová, Hohlbaumová ad.).
Zatímco rychlobruslení nebo "německý curling" (Eisstockschießen) nikdy nezapustily v opavském prostředí pevné kořeny, lední hokej se stal
druhou integrální součástí klubové sportovní činnosti. Hokejové družstvo založené roku 1908 se po první světové válce přeorientovalo z bandy
hokeje (s míčem) na kanadský hokej (s pukem) a díky zkušenostem ze zahraničních zájezdů do Německa, Maďarska, Rakouska, Itálie či Polska
dosáhlo ve druhé polovině dvacátých a první půli třicátých let výborné výkonnosti. Také jeho členové reprezentovali meziválečné Československo
na mezinárodní scéně, ať už na Zimních olympijských hrách (Dorasil, Lichnofsky) nebo na jiných významných sportovních akcích (Heinz, Mattern). Na
opavském kluzišti se díky úrovni místního hokejového klubu opakovaně představila mj. československá reprezentace, polské národní mužstvo nebo
severoameričtí mistři světa, týmy Manitoby a Massachussetts Rangers. Přestože se zejména ve třicátých letech začínalo projevovat určité výkonnostní
zaostávání sportovců TEV způsobené absencí umělé ledové plochy, zůstávalo opavské bruslení až do roku 1945 významnou součásti zdejší každodennosti.
Obě dimenze opavského bruslení, jak společenskou, tak výkonnostní představuje výstava Město na bruslích. Prezentované muzejní sbírkové předměty
jsou nejen z vlastní sbírky SZM, ale také ze zápůjček z Oddělení tělesné výchovy a sportu Národního muzea,
Muzea v Bruntále a HC Slezanu Opava.
