Výstava unikátní kolekce španělské keramiky, která náleží k nejstaršímu fondu uměleckohistorické sbírky SZM, se koná pod záštitou Velvyslanectví Španělského království v ČR. Autory výstavy jsou prof. PhDr. Pavel Štěpánek, Ph.D. z Katedry dějin umění Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a Mgr. Markéta Jarošová z Oddělení společenských věd SZM. Nejpočetněji je zde zastoupena keramika - tzv. azulejos. Jde o jednostranně glazované keramické kachličky čtvercového formátu, z nichž se obkládaly plochy stěn, stropů či podlah, a to jak v exteriéru tak i v interiéru církevních i světských staveb. Multiplikací geometrických obrazců bylo dosaženo monumentálních efektů. Slovo azulejo je arabského původu - az-zulayj znamená vyleštěný kámen. Významným centrem produkce keramiky azuleos byla Sevilla. S kachličkami tohoto typu se však na Iberském poloostrově setkáváme téměř všude, tvoří jeden ze základních elementů španělské architektury. Kromě toho jsou zde prezentovány bohatě zdobené španělsko-maurské mísy s listrovou glazurou. Hlavním centrem produkce listrové keramiky byla oblast Valencie. Listrová keramika byla velice oblíbena i za hranicemi Španělska, o čemž svědčí množství nádob zdobených znaky vůdčích evropských rodů, zvláště italských (např. erby Medicejů a Borgiů). Valencijská keramika byla žádána papeži, kardinály i knížaty. Listrová majolika orientálního původu ve Španělsku zdomácněla a je považována za typicky španělský projev, odpovídající zcela španělskému smyslu pro kontrasty barevného řešení a bohatství odstínů. Tvarem i dekorem se majolika často blíží nádobám z tepaného nebo jinak zpracovaného kovu. Občas užívaná kobaltová modř propůjčovala nádobám vzhled nákladných a ušlechtilých výrobků.
