V srpnu 1994 objevil člen správy NSW (National Parks and Wildlife Service) v Austrálii, David Noble, v lesní oblasti rezervace Wollemi
National Parks, nevelký porost s osmatřiceti zajímavými stromy. Do 300 m hlubokého kaňonu se slanil a v korunách neznámých stromů ulomil
větvičku do batohu pro kolegy botaniky. Tehdy ještě netušil, že nalezl nejstarší stromy světa. Porovnáním větviček australští botanikové zjistili,
že se jedná o rostliny neznámého a dosud nepopsaného rodu čeledi Araucariaceae. Stáří nalezených stromů v malé enklávě hlubokého a nepřístupného
údolí odhadli odborníci na 500 až 1 000 let. Jaké však bylo jejich velké překvapení, když srovnali živé rostliny s dávno již známými shodnými fosíliemi, které mají 200 miliónů let! Zbytek prastarého lesa tak přežil nejen dinosaury, ale tyto stromy existovaly ještě dávno před jejich érou. I když je dnes známo mnoho zástupců rostlin, jejichž předky známe ze zkamenělin z třetihor a hnědouhelných lesů (65 - 2 mil. let), zástupce prastarých vývojových větví rostlin z druhohor (150 - 100 mil. let), ale ještě o 100 miliónů let starší dosud živé stromy, to je skutečně něco mimořádného. Z obrovské propasti času geologických dob se najednou objeví živý svědek. Ještě starší zástupce rostlin známe z karbonské doby prvohor - v černém uhlí, starém (stáří 350 - 280 mil. let). Teď už milí čtenáři jistě pochopíte, jakou vzácností se stala tato dřevina, pojmenována po místě nálezu ve Wollemi National Parks - Wollemia nobilis W. G. Jones, K. D. Hill et J. M. Allen.
O wollemii, W. nobilis, s druhovým názvem ušlechtilá, vzácná, usiluje arboretum již od roku 1995, kdy se objevila první vědecká zpráva o nálezu s popisem této vzácné rostliny v časopise Telopea. V roce 1999 rozvíjíme první korespondenci o možnosti získání rostlin do sbírek arboreta. Není bez zajímavosti, že nás na objev wollemie upozornili i naši krajané, žijící v Austrálii, jmenovitě pan Jaroslav Přibyla (nar. v Opavě) a později jeho přítel a soused Jaroslav Fibinger z Liverpoolu v Novém Jižním Walesu v Austrálii. V témže roce, 1999, jsme rostliny wollemie pro sbírky arboreta objednali u zahradnické firmy Birk Dale Nursery v Brisbane, která byla pověřena množením a později distribucí nově objeveného druhu, především pro renomovaná odborná zařízení, botanické zahrady, arboreta, ústavy, akademie přírodních věd a velké školkařské firmy ve světě. Od objevu wollemie uplynulo téměř jedenáct let, kdy se první přes metr vysoké semenáče prodávaly v Anglii, v aukční síni Sothebys v říjnu 2005, po jednom miliónu dolarů. Od roku 1995 se z původních rostlin intenzívně množí semeny i vegetativně množený materiál k záchraně tohoto druhu. Je samozřejmostí, že o wollemii projevují zájem všechny BZ na světě, ale také pěstitelské a zahradnické firmy a obdivovatelé přírody.
Také pracovníci arboreta usilují o získání několika rostlin tohoto vzácného druhu. A využívají všech možností, jak rostliny získat oficiální cestou. Při první získané rostlině sehrály zde roli náhoda i štěstí a částečně i opavský patriotismus s vědomím o existenci zajímavého dendrologického pracoviště Arboreta Nový Dvůr v regionu. A tak nejpopulárnější a v současnosti nejvzácnější rostlinu světa, wollemii, po předběžných konzultacích a telefonátech z Austrálie přivezl do sbírek arboreta opavský občan, Miroslav Rubeš. Rostlinu arboretu věnoval.
Po předběžné dohodě před několika měsíci, než pan M. Rubeš odjel k protinožcům, jsem jej požádal o možnost, půjde-li to dovézt wollemii legálně do ČR, ať to pan Rubeš zkusí. O vzácné australské wollemii již věděl a v arboretu byl o ní i více poučen. Silný motiv před cestou do Austrálie byl na světě a trval po celý pobyt pana Rubeše v Austrálii. Jaké bylo mé překvapení, když na počátku června 2007 zazvonil telefon a v mé kanceláři se ozval typický hlas Opaváka z Austrálie. „Tak, kterou tu wollemii mám vzít? Stojím tu v okrasné školce a mám v rukou dvě. Větší a menší. Tak kterou?" Z počátku jsem nevěřil tomu, co slyším a měl jsem velkou radost, že pan Rubeš v Austrálii, bezmála po půl roce na arboretum nezapomněl, a že to s dovozem wollemie myslí vážně. Živě jsem si dovedl představit martyrium, které by jej mohlo čekat a nemine jej na letišti, když u něj tuto australskou vzácnost celníci objeví. Radil jsem mu, ať vezme raději tu menší a nechá si vystavit všechna možná potvrzení o zakoupení wollemie i s certifikáty k převozu rostliny, které mu nabídnou. Jak jsme se dohodli po telefonu, tak pan Rubeš s chladnou hlavou a klidem udělal. Menší wollemie přicestovala z australského Brisbane v kufru pana Rubeše vzorně zabalená až do Vávrovic. Měla s sebou i patřičné doklady o nabytí a pas. Ale jak to někdy bývá, ten pas tentokrát ani nepotřebovala. Ale to předem člověk nikdy neví … a ani pas nemusí někdy stačit. Když jsem wollemii z rukou pana Rubeše přebíral 26. 6. 2007, s unaveným úsměvem po dlouhé cestě (přijel 25. 6. 2007) pravil: "Tak tu ju máte pro arboretum." V tomto prostém gestu opavský rodák Arboretu v Novém Dvoře věnoval opravdový skvost mezi rostlinami světa. Věřte mi, že vzácný dar jsem přebíral s rozechvěním. Měl jsem dobrý pocit, že existuje řada lidí, kteří vnímají arboretum jako významnou přírodní zajímavost a vzácnost svého regionu a jsou schopni pro ně i něco udělat. Jak v Opavě, tak v Austrálii.